Historie:

Za předchůdce dnešních německých dog jsou považováni staří býkohryzové stejně jako psi používaní ke štvaní zvěře a k lovu na divočáky. Svojí konstitucí tvoří střed mezi silným mastifem anglického typu a rychlým obratným chrtem. Označení doga nejprve patřilo velkým, silným psům, kteří zpočátku nemuseli patřit k žádnému určitému plemeni. Názvy jako ulmská doga, anglická doga, dánská doga, pes na štvanice, pes na divočáky a velká doga, později označovaly podle barvy a velikosti různé typy těchto psů. V roce 1878 se v Berlíně rozhodl sedmičlenný výbor nadšených chovatelů a rozhodčích pod předsednictvím Dr. Bodinuse zahrnout všechny výše uvedené varianty pod název „německá doga“. Tím byl položen základní kámen samostatného německého plemene psů. V roce 1880 byl při příležitosti výstavy v Berlíně sestaven první standard dogy, který od roku 1888 spravuje „Deutscher Doggen – Club 1888 e. V“, a který byl během let opakovaně upravován. Jeho dnešní podoba odpovídá předpisům F.C.I.


Rozdělení podle použití:

Společenský, strážní pes a pes pro ochranu.


Vzhled, stručný popis:

Německá doga spojuje ve svém ušlechtilém zjevu velikost, sílu a harmonickou stavbu těla s hrdostí, sílou a elegancí. Díky své hmotnosti, spojené s ušlechtilostí, harmonií vzhledu, dokonalým proporcím jednotlivých linií a především díky mimořádně výrazné hlavě, působí doga na pozorovatele jako ušlechtilá socha. Postava není neohrabaná ani přespříliš elegantní. Její pohlavní výraz je jasně definován. Doga je Apollem mezi rasami psů.


Barva:

německá doga se chová ve třech samostatných variantách: žlutá a žíhaná, skvrnitá a černá, modrá. • Žlutá: světle až sytě zlatožlutá, žádoucí je černá maska. Barva nesmí být do šeda, do modra nebo špinavě žlutá. Žádné bílé znaky. • Žíhaná: základní barva od světle až po sytou zlatožlutou s černým, co nejrovnoměrnějším a zřetelně vyznačeným žíháním, probíhajícím ve směru žeber. Žíhání nesmí být vybledlé (rozmazané). Žádoucí je černá maska. Žádné bílé znaky. • Černobíle skvrnitá (tzv. tygrovaná doga): základní barva čistě bílá, pokud možno bez všech odstínů, s lakově černými skvrnami, dobře rozdělenými po celém těle. Skvrny jsou nestejné velikosti a tvaru. Nežádoucí jsou šedé, modré nebo nahnědlé části skvrn, stejně jako nástin šedo-modré barvy. Šedý tygr (tyto dogy mají při černých skvrnách převážně šedou základní barvu). Šedí tygři se vyskytují, jsou nežádoucí, nejsou ale disvalifikováni. • Černá: lakově černá, bílé znaky na hrudi a tlapách jsou přípustné. K nim patří i plášťové dogy, u nichž černá pokrývá tělo jako plášť, a tlama, krk, hruď, břicho, končetiny a špička ocasu mohou být bílé, právě tak jako dogy s bílou základní barvou a velkými černými plotnami (plátové dogy). Vadná je žlutá, hnědá nebo modro-černá barva. • Modrá: čistě ocelově modrá, bílé znaky na hrudi a tlapách jsou přípustné. Závadná je žlutá nebo černo-modrá barva.


Povaha / temperament:

Přátelská, milá, svým majitelům oddaná a věrná, vůči cizím může být zdrženlivá. Žádoucí je sebevědomý, neohrožený, lehce ovladatelný, učenlivý, společenský a rodinný pes s vysokým prahem vzrušivosti, bez projevů agresivního chování.